Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nGasucho a zahřívá mě dD7ech,
říkám si:"TAmak už toho jednou provždy nD7ech,"
vždyť zase nGepřijde a budu si plD7ést
rafičky hAmodinek a ulice mD7ěst,
nikdy nic nGeřekne a nechce si čAíst,
když poštou pAmosílám jí za listem lDist,
a kdyby viděla, tak bude se smGát,
jak růže krDadený stAmrkám za kabD7át.
R:Poslední kGabriolet, EmohohC#ó, jsem já, a jD7e mi sto let,
jsem křeslo s tGíhou hosta, ohohEmó, od jedné sčC#ítám do stD7a,
poslední JGuan jsem DEmon, zvon zvoní "dC#on-diri-dD7on"
a hvězdy nad mou hlAmavou střD7ídají levou-prGavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: